Vojta a Jana v Brazílii

FOTKY ZDE V autobuse jsme se seznámili s profeserem ekonomie, který jel do Belému. Vykládal nám o politické situaci - Bolsonáro se rozhodl snížit rozpočet na vzdělání o 30% plošně. Pochopili jsme, že země je zadlužená a on se snaží brát ze vzdělání. Taky prodloužil dobu odchodu do důchodu - muž musí mít odpracováno 50 let, žena 40  (tak nějak, čísla berte s rezevou).   Nepotkali jsme zatím moc lidí, kteří by ho měli rádi. Navzdory našemu očekávání, že se budeme vařit v betovné džungli s obrovskou vlhkostí nás klima Belémi příjemně překvapilo. Není tam zas takové vlhko, vedro to jo. Každý den prší kolem 4. hodiny odpoledne. Zažili jsme i den bez deště. Jen z toho tlaku bolí hlava, celé 3 dny. Rozhodli jsme si dát pro změnu Hostel, abychom si odpočinuli od sociálních povinností a nabrali sílu na další cestu.  První den jsme si ještě stihli dát botanickou zahradu v centru města, která byla moc hezky udělaná. A podíva se na Ver-o-peso, velkou tržnici v přístavu...

FOTKY Autobus do Sao Luios - 18.5 Do Sao Luios jsme se rozhodli jet nočním autobusem z městečka Tiangua kousek od Ubajary. Do Tiangua jsme si chtěli něco stopnout ale po minutě nám jako první zastavila minibus a tak jsme za pár realů dojeli na autobusové nádraží u Tiangua. V autobusové společnosti nám odmítli pohlídat bagáž. Vybrali jsme si milou paní v kantýně a ta už byla  příjemnější. Nechali jsme u ní baťohy a vydali se na několikahodinovou cestu okolo města, abychom si ukrátili  čekání na noční autobus. Na lístku slibovali polohu sedaček 160 stupňů a my čekali, že po celonoční jízdě budeme odpočatí. Vyspat se tam dalo, ale nebyl do kdovíjaký luxus a 160 stupňů taky ne. Cesta nás stála asi 126 realů na osobu = 730 kč. Vzdálenost 820km jsme ujeli za 16 hodin, průměrnou rychlostí 52 km/m. Cesty jsou tady fakt špatné, někdo nám říkal, že tady na severu používají jenom jednu vrstvu asfaltu, aby se ušetřilo a proto v některém úseku cesty musel autobus zpomalovat...

Odkaz na fotky zde V 5 ráno jsme vyšli na ulici s rybářskou rodinou a následovali je několik stovek metrů, my jsme šli na křižovatku, kde měl stát bus a oni šli do kostela. V 5 ráno byla ještě tma. Po nějaké době busík přijel a my nasedli. V každém autobuse i v dodávce, která vozí lidi mezi městy je vždy řidič a výběrčí jízdného, který jen sedí a vybírá peníze. Přijde nám to trochu neefektivní ale je to příjemné. Udělali jsme zastávku v městě Granja, kde jsme museli přestupovat. V místní kavárně nám nějaký stréc zase nabízel ubytování u sebe doma a že nás další den doveze na vodopády. Už toho máme dost a volíme jistotu Ubajary, kam přijíždíme dalším busem, kde je moc přátelský výběrčí vstupného, celou dobu s námi kecá a dokonce nám koupí zmrzlinu a nechce si vzít peníze.  V Ubajaře jsme našli kemp, který provozuje nějaký Němec a má hodně dobré reference, tak tam jdeme s tím, že si aspoň na chvíli odpočineme od portugalštiny. Přicházíme odpoledne a u brány nás vítají čtyři...

Máme skluz v psaní! Fotky zde. Alini nás zavezla do Fortalezy (10.5), odkud jsem měli v plánu odjet do nejpopulárnější turistickédestinace Jericoacara. Všichni o tom mluvili, tak jsme to chtěli vidět. Přestože bylo dopoledne 10 hodin, z 3 milionového města nejel žádný bus, bylo vyprodáno, protože byl pátek. Dali jsme si teda oddech v Hostelu u pláže a dali si |Fortalezu podruhé, teď už bez průvodce. Občas je příjemné s nikým nemuset mluvit portugalsky, pro někoho kdo musí vydat tolik energie pro tvorbu jedné věty je to ekvivalent mentální posilovny. Zkoušli jsme najít místo pro surfování, ale marně. Nakonec jsme se jenom váleli na pláži. Další den jsme ráno jeli busem do vesnice Jijoca a dál pěšky do Preá kde jsme měli domluvený couchsurfing u Felippeho. Tento region má všude duny a jezdí se tu džípem nebo čtyřkolkou. My jsme šli pěšky. Asi tady vypadáme jako exoti (v celé brazílii) protože si všude nosíme ty bágly na zádech. Částečně šetříme, částečně nás to baví a částečně se ...

Odkaz na fotky z předchozího blogu Fortaleza ZDE. V neděli 5.5 jsme se vydali na cestu z Fortalezy. Nejdříve jsme se asi 4 hodiny balili na cestu a loučili s naším hostitelem Reigesem. Byl to náš první kontakt v Brazíli a bylo to jako opouštět právě nalezený domov.  Rozhodli jsem se provést nějaké nezbytné nákupy jako : plynovou bombu, mobilní tarif a hlavně si vybrat peníze z bankomatu. Předchozí dny jsme si vybrali málo a na bus do centra nám zbylo 12 realů což vyšlo tak tak. Nákupní centrum uprostřed města bylo plné lidí, ulice naopak prázdné. Klasická neděle prostě. Reiges nám říkal, že město je nebezpečné, že v ulicích nejsou lidi a jediné bezpečné místo je nákupní centrum. Tyhle rady už nám začínají lézt krkem :). Asi hodinu jsme hledali funkční bakomat. Místní banka tam měla 5 a žádý z nich nefungoval, pak tam byly turistické kde byl poplatek asi 600 kč. Nakonec jsme skončili ve směnárně a směnili naše Eura a část dolarové rezervy. To nás fakt nebavilo v neděli odp...

První ráno v Brazílii jsme si v posteli moc neužili. Vstává se tady už v 5:30 nebo spíš v tolik tady svítá. Západ slunce je tady už kolem 5té odpoledne a tak to tady mají i v zimě. Ráno jsme se s naším hostitelem domluvili, že nás vezme busem do města a sám vystoupí o zastávku dřív. Bydlíme v něčem co jsme označili jako Favelu, ale prý to Favela není, ta začíná až o ulici dál. Zkrátka v chudinské čtvrti :) Bus do centra trval asi 30 minut, byl narvaný k prasknutí a neustále přistupovali další lidé. Uprostřed busu je turniket a pán, který vybírá peníze a pouští turniketem. Dopoledne jsme si prošli centrum a měli zajímavou příhodu s policií. Zkrátka nás napadlo, zajít se podívat mimo centrum na vlakové nádraží, po celkem rušné ulici plné aut. Po nějakém kilometru u nás zastavilo policejní auto. Sympaťáci ve voze nemluvili anglicky a tak použili google translate "Jste vetřelci, hrozí nebezpečí, vemte si taxík zpátky". Dál jsem tedy nešli, ale do taxi se nám nechtělo tak jsme šli...

Tak jsem konečně tady! Po přestupní noci a půldni v Lisabonu jsme se nalodili na 7 hodinový let a přístáli v brazilském městě Fortaleza, v překladu pevnost. Na letišti nás vyzvednul náš hostitel Reiges, kterého jsme si domluvili přes Couchsurfing. Měli jsme obavy z toho jak si budeme rozumět, vzhledem k tomu, že v komunikaci na dálku nejevil známky angličtiny a neustále nám psal portugalsky. Je to super týpek, vzal nás Uberem k sobě domů, domluvíme se bez problému rukama, nohama, umí pár frází anglicky a my pár frází portugalsky. Stačí to. Je tu hrozné dusno. Jdeme spát.